close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Ahojda po dlouhé době.

12. února 2014 v 20:21 | Tynna |  Deníček
Moc se všem omlouvám že vůbec nic nepřidávám, ale škola je škola. Moje vízo nedopadlo tak, jak jsem chtěla a tak si to musím zlepšit. Co nejdříve přidám slibovaný článek "Móda a Já". Děkuju za pochopení a AHOOOOJ!
 

Názor na Selenu Gomez?

17. ledna 2014 v 14:45 | christine |  Deníček
Docela by mě zajímalo, jaký máte názor na Selenu? Já si nemůžu pomoct, ale teď poříd poslouchám její album Stars dance.
Koupila jsem si ho před měsícem na http://www.bontonland.cz/gomez-selena-stars-dance-deluxe-edition/ . Podle mě je to jedno z nejlepších alb, které zatím má.

Kde mě můžeš najít?

15. ledna 2014 v 9:42 | Christine |  Kontakty
Facebook = https://www.facebook.com/kiki.lacinova
Twitter = @tyna_xoxo
Wattpad = http://www.wattpad.com/user/KikiLacinova

Přidám, follownu zpět.:)
 


Fashion..

15. ledna 2014 v 9:39 | Christine |  Deníček
Teď jsem si tak projížděla svůj blog a napadlo mě že bych ho mohla vést k fashion blogu. Momentálně se docela hodně zabívám módou, baví mě dělat různé sestavy atd.. takže pokud by někdo chtěl udělat sestavu oblečení tak napiště na kristyna989@seznam.cz

Jsme zpět!

15. ledna 2014 v 9:05 | Christine |  Deníček
Zdravím lidi. Moc se omlouvám že jsme tu nemohli být a nepřidávat nové příspěvky, ale nemohli jsme se sem dostat. :/ Ale ted to bude doufám v pohodě. Děkujeme za všechny komenty, likes a návštěvnost!
Dneska přidám díl Sparks Fly 3

Sparks Fly 2.díl

14. července 2013 v 11:26 | christine, bara |  Příběhy
Konečně byl pátek. Stěží jsem se vyhrabala z postele. Vážně jsem nesnášela brzké vstávání. Byla jsem vzhůru skoro celou noc a do školy jsem vstávala v šest. Hádám, že to by dělalo problémy skoro všem.

Protáhla jsem se a šla rozsvítit světlo. To mě skoro jako vždycky málem oslepilo, ale alespoň mě to probralo.

Došla jsem k zrcadlu na druhé straně pokoje začala se v něm prohlížet. Moje dlouhé hnědé vlasy vypadaly hodně rozcuchaně. Popadla jsem hřeben a vlasy jsem si pročesala. Bylo by to mnohem snazší, kdyby neměli takový objem. Moje vlasy byly celkem v pohodě, občas ale dalo trochu práce je zkrotit. Lidé mi často chválili moje vlasy. Jednou mi dokonce někdo řekl, že vypadají přesně jako vlasy Seleny Gomez. Jasně že mi to hodně zvýšilo sebevědomí…

Potom jsem se začala líčit, dala jsem si řasenku a tužku na oči, nic víc. Oblékla jsem si tmavé džíny, volný svetr přes jedno rameno a světle modrý šátek. Vyžehlila jsem si vlasy a konečně jsem byla spokojená se svým vzhledem.

---

"Potřebuju se tě na něco zeptat." Řekl Alex při obědě. U našeho stolu seděla i Kimberly a pár dalších lidí.

"Co se děje?" podívala jsem se tázavě na Alexe. Jeho hnědé oči se dívaly přímo na mě. Měl fakt nádherné oči, takže jsem se necítila divně, když se na mě díval. Nebylo to tak, že by se mi líbil, protože pro mě byl spíš jako bratr. Bylo by to divný, kdyby se mi líbil, protože jsem vážně nechtěla zničit naše přátelství.

"Takže, mluvil jsem s paní Pruittovou… ptala se mě na tebe." Začal. Zajímalo mě proč by naše učitelka na geometrii mluvila o mě.

Čekala jsem až mi Alex řekne víc.

"Takže, znáš Austina a víš, že má domácího učitele. Děcka, které se učí doma musí přijít jednou za měsíc na malé přezkoušení, aby učitelé viděli, jak jim to jde. Hádám, že si myslí, že Austin potřebuje pomoct s geometrií a ona nejspíš chce, abys ho doučovala. Řekl jsem jí, že si o tom s tebou promluvím." Dokončil Alex.

Doučování? Dřív už jsem ostatním pomáhala s úkoly, ale nikdy jsem nikoho nedoučovala. Tohle bude divný, ale mohla by to být zábava.

"Vždyť víš, že to není žádný blbeček. Je super!"

Přikývla jsem a pokračovala v jedení oběda. Přemýšlela jsem jaké to bude učit patnáctiletého kluka geometrii.

- - -

Šla jsem za paní Pruittovou a řekla jsem mu, že ráda pomůžu.

"To je skvělé! Moc ti děkuji!" řekla nadšeně.

Zasmála jsem se. "Vážně, není to žádný problém."

Upřímně, nevadilo mi někomu pomáhat. A jak už jsem řekla, měla jsem matiku ráda. A stejně jsem neměla po škole co dělat.

"Úžasné. Co třeba v úterý a ve čtvrtek. Vyhovuje ti to?"

"Jo, to by šlo." Přikývla jsem s úsměvem.

Doufám, že Austin se bude chovat hezky… protože jestli ne, tak končím.

- - -

"Možná bych mohl pozvat Austina!" Navrhl Alex, když jsme byli v jeho pokoji. Točila jsem se na židli, zatím co on ležel na posteli.
Hrála jsem si s přívěskem, který jsem našla na jeho stole a na chvíli mě to zabavilo.

"Proč?" zeptala jsem se a neodtrhávala jsem pozornost od přívěsku v mých rukách. Můžu říct, že Alex byl celkem pobavený kvůli mému zájmu o ten kus kovu, ale já jsem to ignorovala.

"Ty ho snad nechceš poznat?" Zeptal se. Alespoň by to nebylo tak divný až se v úterý po škole setkáme. A vážně se mi zdál roztomilý, tak proč ne?

"Cokoliv si přeješ." Řekla jsem a snažila jsem se znít co nejvíc v pohodě, ale uvnitř jsem byla docela nadšená. Nevím proč, ale opravdu jsem se s ním chtěla seznámit.

Alex se usmál a šel si pro telefon.

Bylo asi sedm hodin a já jsem plánovala zůstat u Alexe přes noc. Stejně jsem neměla nic jiného na práci. Kdykoliv ani jeden z nás neměl žádné plány na páteční noc, přespávali jsme u sebe. Byla to taková tradice.

Alex vytočil číslo na jeho iPhonu, které, jak jsem předpokládala, bylo Austinovo. Dál jsem si hrála s přívěskem.

"Čau, nechceš se dneska stavit?" slyšela jsem Alexe. "Jo, je tady."

Počkat to mluvili o mě? Nebo jeho mámě? Asi o jeho mámě.

"Ok. Uvidíme se za chvilku. Čau." Řekl a zavěsil telefon.

Vím, co si myslíte. Že jsem nejspíš jedna z Austinových šílených fanynek. Pletete se. Sotva jsem ho znala. Jenom jsem věděla, že je to celkem fajn kluk, alespoň teda podle Alexova vyprávění. A já jsem zrovna měla 'seznamovací náladu'.

- - -

Ze zdola jsem uslyšela zaklepání na dveře. Koukla jsem se na Alexe, který jen seděl na posteli a ani se nepohnul.

"Nepůjdeš tam?" zeptala jsem se.

Otevřel dveře od pokoje a zakřičel: "Dveře jsou otevřený." Trochu jsem nadskočila. Zasmála jsem se a poslouchala kroky na schodech.

Snažila jsem se vypadat co nejvíc v pohodě. Dál jsem prohledávala Alexův stůl a hledala něco, s čím bych si mohla hrát. Usmála jsem se, když jsem uviděla jeho náhrdelník s logem Jordan. Nedokážu říct proč, ale líbilo se mi, když ho nosil. Když jsem se otočila, uviděla jsem Alexe jak vítá Austina.

Měl na sobě tmavé džíny, červené Nike tenisky, bílé tričko ana krku měl přesně ten samý náhrdelník jako jsem držela v ruce.

Moje srdce se zastavilo.

Doopravdy byl ještě hezčí.


haha!!:D

11. července 2013 v 14:39 | christine |  Animace
Jeden tátův kamarád poslal tátovi sms s obrázkem 'nahých One Direction', prý ať mi to táta ukáže:D Táta se na to podíval se slovy: "Nejdřív se na to musím podívat, jestli ti to můžu ukázat." Byla to jen taková ta photoshop fotka, kde stejně není nic vidět, a tak mi to táta ukázal:DD
Já na to: "Jo to je starýý, to už jsem viděla dávno.."http://media.tumblr.com/3549551dc67126ece3926aad6b8f68fd/tumblr_inline_moegf9C1m81qz4rgp.gif
Táta: http://media.tumblr.com/94f40fec8b4058d691852cc9421fe150/tumblr_inline_movghj3ZDF1qz4rgp.gif

Sparks Fly 1.díl

11. července 2013 v 14:27 | christine, bara |  Příběhy

SPARKS FLY 1.DÍL

Konečně byla poslední hodina dne (moje oblíbená!) - geometrie. Většina lidí by si myslela, že jsem blázen, když mám ráda geometrii, ale měla jsem ji ráda jenom proto, že jsem jí rozuměla a byla jsem v ní dobrá. Z nějakého důvodu mi to prostě šlo samo a zato jsem byla fakt vděčná. Nelíbilo se mi, když jsem něčemu nerozuměla. A věřte mi, už jsem to zažila. Například… skoro jsem propadla z dějepisu. Mohla bych se hodiny učit, ale nepomohlo by to. Jen tak mimochodem, učitel byl hrozně nudný!

Zrovna jsme psali písemku, ale já už měla hotovo, a tak jsem jen tak koukala z okna a čekala, až ostatní dopíší.

"Ježiši, Sam. To ti to trvalo!" Pronesl můj nejlepší kamarád Alex sarkasticky. Vždycky si ze mě utahoval kvůli tomu, že jsem byla dobrá v matice. Často mi říkal 'šprt' nebo naopak 'blbeček' … ale já jsem věděla, že si jenom dělá srandu. Mohli ze sebe dělat srandu bez toho, aby se někdo urazil.

Alex byl můj kamarád asi dva roky. Potkali jsme se v osmé třídě, když se přistěhoval do San Antonia. První den ve škole jsem byla něco jako jeho průvodce. Měli jsme spolu hodně společných hodin a byli jsme si hodně blízcí. Byl to můj nejlepší kamarád. Vždycky se o mě staral… skoro jako starší bratr.

Znovu jsem se koukla z okna a pozorovala podzimní krajinu. Listy zrovna měnily barvu .. i přesto, že bylo teprve září. Pár listů proletělo kolem okna.

Dala jsem si pramínek mých světle hnědých vlasů pryč z obličeje a pokračovala ve snění, dokud třída nedokončila písemku.

---

"Nechceš se dneska stavit?" zeptala jsem se Alexe, když mě po škole odvážel domů. Prsty jsem si prohrábla vlasy a dál jsem sledovala okolí přes okýnko auta.

"Nemůžu." Odpověděl. Otočila jsem se k němu a čekala, co řekne dál. "Jdu k Austinovi." Dokončil větu.

"Jasně, žádný problém." Usmála jsem se.

Austin byl Alexův nejlepší kamarád. Bylo mu tolik co mě a bydlel hned vedle Alexova domu, ale nikdy jsem se s ním nesetkala. Ne protože bych nechtěla, ale prostě jsem se nepotkali. Ani mi to nevadilo. Austin se mi zdál jako fajn kluk (podle Alexova vyprávění). Jeden z hlavních důvodů proč jsem Austina neznala bylo, že měl domácího učitele. Alex říkal, že je to proto, že je ''slavný na YouTube''. Vždycky jsem se tomu smála. Prostě mi to přišlo divný. Austin zřejmě dělal covery na internetu a získal si pár fanoušků… proto má domácího učitele.

Hrála jsem si s mým stříbrným náhrdelníkem a pokračovala v zírání z okna. Ten den se v podstatě nic nedělo. Můj život byl celkem nudný. Vždycky jsem se vzbudila, šla do školy, přišla domů, udělala úkoly, někdy šla ven s kamarády a potom jsem šla spát. Pořád to stejné.

"Uvidíme se později." Řekl Alex a zamával mi z auta, když mě přivezl domů.

"Ahoj, díky za svezení." Poděkovala jsem a zamávala mu zpátky.

Zhluboka jsem se nadechla a ucítila vůni listí, ale zároveň i zimu. Vydala jsem se směrem k domu.

Otočila jsem se abych se podívala, jestli tam Alex ještě pořád je, ale nebyl. Vstoupila jsem do domu, kde bylo jako vždy ticho. Vždy, když jsem přišla ze školy, jsem si to ticho neskutečně užívala. Moji rodiče byli v práci a můj mladší bratr Ben na fotbale.

Vešla jsem do kuchyně a vzala si láhev vody. Potom jsem šla do svého pokoje, udělat si úkoly.

---

"Ne! Promiň Kim." Řekla jsem už asi po sto padesáté.

"Ale no tak! Je to tvůj nejlepší kamarád! Jak to, že ho neznáš?" zamručela Kim. Každý den jen opakovala ''seznam mě s Austinem''

Milionkrát jsem jí řekla, že jsem se s ním nikdy předtím nesetkala. Ale ona se mě na to stejně ptala alespoň dvakrát denně. Jasně, byla to moje nejlepší kamarádka a měla jsem ji ráda, ale někdy mi lezla na nervy.

"Kimberly," řekla jsem přísně. "Já ho neznám!" lehla jsem si na postel a čekala na její odpověď.

"Fajn." Zamumlala. "Ale kdybys ho někdy-"

"Jasně, já vím." Přerušila jsem ji. "Určitě tě s ním seznámím."

"Super!"

Nechápala jsem proč se nezeptala Alexe, aby je seznámil. Taky se s ním kamarádila. Možná si nebyli tak blízcí jako my, ale znala ho dost dobře na to, aby se mohla zeptat. Byla jsem z té holky trochu zmatená.

"Kimmy, musím jít do sprchy. Je docela pozdě." Pronesla jsem a šla jsem směrem k mé skříni. Vytáhla jsem z ní černé tepláky a růžové tričko s dlouhým rukávem a položila je na okraj mé postele.

"Ok, uvidíme se zítra." Rozloučila se Kim

"Ahoj." Odpověděla jsem jí s úsměvem. Zavěsila jsem telefon a šla do sprchy.

Když jsem se chystala jít do postele, všimla jsem si, že mi volá Alex. Přišlo mi trochu divný, že mi volá v 23:30, ale vlastně mi to nevadilo. Stejně jsem byla vzhůru.

"Ano?" zeptala jsem se .

"Sam, potřebuju s něčím pomoct! Rychle!" zněl docela nervózně.
"Ok, ale hlavně se uklidni ať nedostaneš infarkt." Odpověděla jsem a snažila jsem se znít přesně jako on.

"Můžeš mi prosím pomoct?" řekl trochu naštvaně.

"Fajn." Povzdechla jsem si. "Co se děje?"

"Ok. Zkouším Pythagorovu teorii, abych si ověřil, že trojúhelník odpovídá sklonu téhle čáry, ale nefunguje to! Potřebuju pomoc!"

Začala jsem se smát. Vždycky mi volal, když měl problém s matikou.

"Uvědomuješ si, že ten příklad potřebuju vidět, že jo? Nemůžu vědět o čem mluvíš." Znovu jsem se zasmála.

"Dobrá poznámka." Řekl potichu. "Pojď na Skype."

Sedla jsem si ke stolu a otevřela notebook.

"Uvidíme se za chvilku." Řekla jsem.

Alex začal jásat a hovor ukončil. Prohrábla jsem si vlasy a čekala na Skype hovor.

"Ahoj." Pozdravil mě štěstím bez sebe.

"Čau." Zamávala jsem a nahodila rychlý úsměv. Uvědomila jsem si, že to není jeho dům, byl někde jinde. Hádala jsem, že je pořád u Austina, ale nezeptala jsem se. "Takže kde je problém?"

Ukázal mi papír s tím, co vypočítal. Okamžitě jsem věděla co je špatně.

"Hej chytrolíne, dal jsi místo přepony základnu. To je důvod proč to nefungovalo." Posmívala jsem se mu. Alex se jen zamračil.

"No tak promiň. Všichni nejsme tak geniální jako ty." Škádlil mě. Zamračila jsem se na něj, ale o hodně víc. Dělala jsem si srandu. Jeho vtípky mi nevadily.

"Jestli je to všechno, půjdu spát. Uvidíme se zítra." Rozloučila jsem se.

"Ahoj Sam." Řekl a popřál mi dobrou noc.

"Ahoj Samantho." Slyšela jsem od někudy zezadu, ale nikoho jsem neviděla.

Zmateně jsem se podívala na Alexe a doufala, že mi řekne kdo to byl.

"To byl Austin. Je trochu otravný." Zasmál se Alex.

"Nejsem!" řekl prudce Austin.

Musela jsem se smát, když jsem ty dva viděla. Chovali se jako by jim byly čtyři.

"Fajn, mějte se hezky." Rozloučila jsem se trochu zmateně. I když jsem Austina neviděla, věděla jsem jak vypadá. Měl hnědé vlasy,zeleno-hnědé oči a opálenou pleť. Jednou mi Alex ukázal jedno Austinovo video. Nezpíval v něm. On a Alex v něm jenom blbli. Nebudu lhát… Austin mi přišel extrémně atraktivní.

"Vidíš? Líbím se jí!" zakřičel Austin. Alex jenom protočil oči a já jsem se začala smát. Potom se Alex odhlásil. Asi jsme mu s Austinem přišli otravní. Při té myšlence jsem se musela smát ještě víc.

Vypnula jsem notebook a zalezla do postele. Konečně se mohl dostavit ten očekávaný spánek.


Doufám že se bude líbit!!:)



Kam dál